21.ledna plynulo 70 let od úmrtí Karla Poláčka, českého novináře, humoristy a nezapomenutelného spisovatele pro děti i dospělé. Patřil k okruhu demokraticky smýšlejících autorů, sdružených kolem Lidových novin, podobně jako bratři Čapkové nebo Eduard Bass.
Ve svých převážně drobných prózách se snažil parodovat a zesměšňovat hloupost a maloměšťáctví.
Z děl, která si nejvíce získala srdce čtenářů, je to jistě kniha Bylo nás pět. Je vzpomínkou na autorovo dětství v Rychnově nad Kněžnou a je vyprávěna z pozice hlavního hrdiny, školáka Petra Bajzy. Tvoří ji sled volných příhod, které vypravěč spolu se svými dalšími kamarády zažívá. Vesměs se jedná o opravdu humorné situace, které začnou jako „báječný nápad“, některého z hrdinů a povětšinou končí pořádným průšvihem, popřípadě i výpraskem. Autorovou myšlenkou zřejmě bylo zobrazení světa dospělých očima dětí, a to právě vytváří komičnost příběhů. Tu navíc podtrhuje Petrova snaha vyjadřovat se vždy spisovně, takže kombinací této snahy a obvyklé hovorové řeči mnohdy vznikají až jazykové „patvary“.
Cit.: I tázal jsem se Bejvala, zda by se bál, kdyby ho na noc zavřeli do cukrářství. Bejval Antonín odvětil, že by se ani trochu nebál, že by tam všecko sežral. Já bysem se taky nebál a taky bych všecko sežral. Ale na hřbitově bych se bál.
Kniha už několik desítek let patří ke zlatému fondu české literatury v oblasti humoristické prózy, a proto je až s podivem, že ji Poláček psal těsně před odchodem do Terezína roku 1943. Kniha vyšla až po válce roku 1946.
Karel Poláček byl židovského původu, tudíž jeho životní pouť byla násilně přerušena 2.světovou válkou. Nejprve mu rasová perzekuce znemožnila práci novinářkou i vydavatelskou a posléze byl deportován do koncentračního tábora v Terezíně. V říjnu roku 1944 nastoupil do transportu do koncentračního tábora v Osvětimi. Předpokládalo se, že zde Poláček zemřel. Později však byly zjištěny nové skutečnosti a na základě svědků bylo potvrzeno, že Poláček přežil transport z Osvětimi do tábora Hindenburg, kde dokonce napsal divadelní hru, která byla inscenována. Potom se účastnil pochodu z Hindenburgu do tábora Gleiwitz. Zde pravděpodobně zahynul.