Obecní knihovna v Závišicích

21. února 1846 se narodil  Svatopluk Čech, český básník, prozaik, novinář a cestovatel. Z hlediska literární historie bývá řazen ke generaci ruchovců, což byla skupina umělců, kteří se sdružili kolem almanachu s názvem Ruch (odtud název skupiny), který vyšel roku 1868 u příležitosti položení základního kamene k Národnímu divadlu. K ruchovcům bývají mimo jiné řazeni i J.V. Sládek a E. Krásnohorská. Byla to literární skupina silně zdůrazňující příslušnost k národu, národním tradicím a vlastenectví. Sám Svatopluk Čech je autorem mnoha vlasteneckých básní, jejichž patos vyznívá dnes i mírně úsměvně ( např. Jsme slabí, malí, dosti těchto řečí… Sláb jenom ten, kdo ztratil v sebe víru, a malým ten, kdo zná jen malý cíl).

Do povědomí čtenářů a jejich obliby se asi nejvíce zapsal jako autor humoristických próz, jejichž ústřední postavou je svérázný pražský měšťan Matěj Brouček. Ten se dostává do různých kuriózních situací, v nichž se zcela neomylně projeví jeho maloměšťactví. Nejslavnější „broučkiádou“ je kniha Nový epochální výlet pana Broučka tentokráte do 15. století, kdy se tento „hrdina“ ocitá v centru husitských válek. Zajímá ho však jen vlastní prospěch, a tak podle toho jak se mu to hodí se vydává za husitu nebo za katolíka.

Svatopluk Čech byl pro svou tvorbu od 80. let 19. století velice oblíbenou a respektovanou osobností české společnosti. Jeho jméno nesou názvy mnoha ulic, náměstí a škol (Čechův most v Praze, Náměstí Svatopluka Čecha ve Vršovicích,…apod.)

Osvobozené divadlo je nejvíce spojováno se třemi pány, a to Jiřím Voskovcem, Janem Werichem a Jaroslavem Ježkem. Proto možná bude překvapivá informace, že tuto legendární avantgardní scénu nezaložili tito tři výše zmínění, ale režisér Jiří Frejka. Frejka dal dohromady spolužáky z dramatického oddělení Pražské konzervatoře a soubor začal oficiálně hrát jako sekce hnutí Devětsil, a to přesně před devadesáti lety 8. února 1926. Roku 1927 se k souboru připojil režisér Jindřich Honzl a tentýž rok se také hrála první slavná hra Ves pocket revue (revue z kapsičky u vesty). Jiří Frejka po čase divadlo opustil, ale čtveřice Voskovec – Weriche – Ježek – Honzl se na dlouho stala základem nově vznikající české avangardní kultury.

Zpočátku bezstarostné a čistě humorné zaměření se postupně v závislosti na společenské situaci začalo měnit, a tak hry i písně stále více reagovaly na sílící vlnu nacismu v Evropě a v Československu vůbec. Odvaha iniciátorů byla veliká, nicméně roku 1938, kdy byla divadlu oficiálně odebrána koncese, se soubor rozpadl. Hlavní protagonisté odcestovali roku 1939 do USA. Po druhé světové válce se Voskovec s Werichem pokusili Osvobozené divadlo obnovit, ale doba už nebyla příliš příznivá. Jaroslav Ježek zemřel v USA roku 1942.

15. února 1971 zemřela Vlasta Kálalová, česká lékařka, specialistka na tropické nemoci a entomologii. Přispěla k výzkumu tropických nemocí a rozšířila rovněž sbírku Národního muzea o vzácné exempláře exotického hmyzu. V letech 1925–1933 působila v Bagdádu, kde léčila i členy královské rodiny. Její přínos k výzkumu tropických nemocí byl nedocenitelný a česká veřejnost ji paradoxně ani moc nezná. Osudy této výjimečné ženy literárně zpracovala spisovatelka Ilona Borská ve čtivém románu Doktorka z domu trubačů. Tato kniha se v roce 2009 zařadila hlasováním čtenářů mezi sto nejoblíbenějších knih v anketě Kniha mého srdce.

17.září 1910 se narodil František Hrubín, český básník, dramatik a překladatel. Většina dětí vyrostla na jeho říkankách a pohádkách ve Špalíčku veršů a pohádek a spousta mladých propadla kouzlu Romance pro křídlovku. Hrubínova básnická osobnost je pozoruhodná. Dokáže zaujmout dětského čtenáře prostými, a přitom veselými a nápaditými veršíky, aniž by jimi dětem vnucoval nějaká ponaučení.

Jeho milostná lyrika je jako hořkosladký koktejl pocitů. Míchá dohromady život, smrt, mládí, stáří, lásku, žárlivost, prostě všechno, s čím se v životě setkáváme až příliš často. A proto jsou jeho verše uvěřitelné a navždy nadčasové.

“Bdím. Musím bdít.
Už dnes láska a smrt křižují se ve mně,
noc lásky a smrti žíhá jasně a temně
mých dvacet let, těch dvacet zlatoploutvých
 ryb.
A letmý dotek tvých úst je věčný slib.“

(cit. Romance pro křídlovku)

foto z filmu Otakara Vávry Romance pro křídlovku (1966)

Právě dnes – 8.září 2015 je to 20 let, co literární svět opustil František Nepil, skvělý humorista a autor knih pro děti. Dospělí i dětští čtenáři na jeho příbězích oceňovali především laskavý humor a lidskost, s níž svá vyprávění předkládal. Znám několik lidí, kteří po Nepilovi sáhnou vždy, když je jim smutno a zaručeně je nezklame. Zkuste to taky, je to určitě zdravější než antidepresiva!

30.ledna 1785 se nar. Magdalena Dobromila Rettigová. Letos si tedy připomínáme 230 let od narození této česká spisovatelky a vlastenky, která se věnovala především výchově a výuce dívek v oblastech hospodaření, domácích prací, vaření, ale také české literatury. Velký význam měla její Domácí kuchařka, která nejenže rozšířila znalost české kuchyně a sbírku kuchařských receptů, ale přispěla i k rozšíření českého jazyka v měšťanském a lidovém prostředí. V počátcích své tvorby se věnovala také psaní povídek pro dospívající dívky, které by mohly být pokládány za počátek červené knihovny v historii české literatury.

S její slavnou Domácí kuchařkou se můžete seznámit u nás v knihovně.

9. ledna 1860 se narodil Anton Pavlovič Čechov, ruský spisovatel a dramatik. Původně byl lékařem a znalosti lékařského prostředí uplatnil v několika svých povídkách – některé z nich pak vyšly přímo ve výboru Doktorské povídky. Mezi další jeho známé povídky se řadí např. Dáma s psíčkem, Pavilon č.6 nebo Chameleon.

Kromě povídek se věnoval psaní dramat a v tomto oboru se skutečně řadí k mistrům. Jeho díla mají většinou tragikomický nádech a spíše než na děj se soustředí na psychologii hrdinů. Na pohled působí děj her poklidně, místy až nezáživně, ale napětí stále „doutná pod povrchem“ a často vygraduje do překvapivého konce. Inscenace jeho divadelních her stále plní sály divadel, neboť jejich poselství je nadčasové a má stále divákům co sdělit. K vrcholným dílům patří Racek, Višňový sad nebo Tři sestry.

Zajímavost: V roce 2011 natočil český písničkář Tomáš Klus CD s názvem Racek, kde bylo několik písní inspirováno postavami stejnojmenné Čechovovy hry (Trigorin, Arkadina, Treplev, Nina). Klus se mimo svou hudební kariéru věnuje také herectví. Roku 2012 dokončil studium na DAMU a na scéně školního divadla DISK účinkoval mimo jiné právě ve hře Racek, kde ztvárnil roli Trepleva.

21.ledna plynulo 70 let od úmrtí Karla Poláčka, českého novináře, humoristy a nezapomenutelného spisovatele pro děti i dospělé. Patřil k okruhu demokraticky smýšlejících autorů, sdružených kolem Lidových novin, podobně jako bratři Čapkové nebo Eduard Bass.

Ve svých převážně drobných prózách se snažil parodovat a zesměšňovat hloupost a maloměšťáctví.

Z děl, která si nejvíce získala srdce čtenářů, je to jistě kniha Bylo nás pět. Je vzpomínkou na autorovo dětství v Rychnově nad Kněžnou a je vyprávěna z pozice hlavního hrdiny, školáka Petra Bajzy. Tvoří ji sled volných příhod, které vypravěč spolu se svými dalšími kamarády zažívá. Vesměs se jedná o opravdu humorné situace, které začnou jako „báječný nápad“, některého z hrdinů a povětšinou končí pořádným průšvihem, popřípadě i výpraskem. Autorovou myšlenkou zřejmě bylo zobrazení světa dospělých očima dětí, a to právě vytváří komičnost příběhů. Tu navíc podtrhuje Petrova snaha vyjadřovat se vždy spisovně, takže kombinací této snahy a obvyklé hovorové řeči mnohdy vznikají až jazykové „patvary“.

Cit.: I tázal jsem se Bejvala, zda by se bál, kdyby ho na noc zavřeli do cukrářství. Bejval Antonín odvětil, že by se ani trochu nebál, že by tam všecko sežral.   Já bysem se taky nebál a taky bych všecko sežral. Ale na hřbitově bych se bál.

Kniha už několik desítek let patří ke zlatému fondu české literatury v oblasti humoristické prózy, a proto je až s podivem, že ji Poláček psal těsně před odchodem do Terezína roku 1943. Kniha vyšla až po válce roku 1946.

Karel Poláček byl židovského původu, tudíž jeho životní pouť byla násilně přerušena 2.světovou válkou. Nejprve mu rasová perzekuce znemožnila práci novinářkou i vydavatelskou a posléze byl deportován do koncentračního tábora v Terezíně. V říjnu roku 1944 nastoupil do transportu do koncentračního tábora v Osvětimi. Předpokládalo se, že zde Poláček zemřel. Později však byly zjištěny nové skutečnosti a na základě svědků bylo potvrzeno, že Poláček přežil transport z Osvětimi do tábora Hindenburg, kde dokonce napsal divadelní hru, která byla inscenována. Potom se účastnil pochodu z Hindenburgu do tábora Gleiwitz. Zde pravděpodobně zahynul.

9.ledna uplynulo 125 let od narození velkého českého spisovatele, překladatele a novináře Karla Čapka. Jeho dílo je velmi obsáhlé – zahrnuje tvorbu pro děti, romány, povídky i divadelní hry.

Čapkova novinářská činnost byla spojena především s Lidovými novinami, které byly periodikem demokraticky smýšlející populace. Proslul zvláště svými fejetony, sloupky a cestopisnými články. Mnohé z nich později vyšly i v knižní podobě (Jak se co dělá, Zahradníkův rok, Anglické listy apod.). Mimořádně ceněným dílem je jeho spis Hovory s TGM, které vznikly na základě přátelského vztahu s prvním československým prezidentem.

Z velkého množství děl, která si trvale získala důležité postavení v kontextu české literatury můžeme zmínit např. Čapkovy Povídky z jedné a druhé kapsy nebo romány Krakatit či Válka s mloky. Často se v jeho díle objevuje motiv zneužití techniky proti člověku (Krakatit, R.U.R.,), ale také varování před stále sílící hrozbou fašismu, a to zejména v dramatech Bílá nemoc a Matka. Vzhledem k tomu, že obě zmíněné hry vznikly do roku 1938, lze říct, že se autorovi podařilo až neskutečně přesně předjímat historické události, které následovaly.

Čapek nezapomínal ani na dětské čtenáře. Oblíbenými knihami u dětí byly zejména Dášeňka a Devatero pohádek.

Karel Čapek uměl skvěle pracovat s jazykem, dokázal využít všech zvláštností české řeči. Speciálním znakem jeho děl byla rozsáhlá slovní zásoba, složitá souvětí a kombinace různých vrstev a úrovní spisovnosti jazyka.

Byl ženatý s dlouholetou přítelkyní, herečkou Olgou Scheinpflugovou.

Olga Scheinpflugová

V letech 1932-38 byl celkem sedmkrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Jakožto přesvědčený pacifista byl Čapek dlouho před vypuknutím války trnem v oku fašistům. Zemřel 25.12. 1938, uštván jejich útoky, na zápal plic několik měsíců před plánovaným zatčením gestapem.

V naší  knihovně si můžete zapůjčit a přečíst tato díla Karla Čapka:

Dášeňka čili život štěněte – dnes již klasická kniha pro dětské čtenáře, kterou Čapek nejen napsal, ale také sám ilustroval a opatřil vlastními fotografiemi. Vypráví o narození a dalších dobrodružstvích štěňátka Dášeňky.

Devatero pohádek – nezapomenutelný soubor „moderních“  autorských pohádek. S velmi lidským humorem objasňuje dětem spoustu jevů běžného života v pohádkovém obalu. některé z nich byly zfilmovány – naposledy ve filmové pohádce Lotrando a Zubejda (scénář – Zd.Svěrák, rež. Karel Smyczek).

soubory fejetonů a různých článků – Zahradníkův rok, O divadle a tak podobně

Kapesní povídky jsou dokladem Čapkovy „slabosti“ pro detektivní žánr. Nejedná se však o klasické detektivky, nýbrž o humorné krátké příběhy, které objasňují nějakou záhadu – ne vždy kriminální. Jde o výběr povídek ze souborů Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy. Ke čtení jsou vhodné pro čtenáře od 9 let.

divadelní hry – Loupežník, Bílá nemoc, R.U.R – možná udělají radost všem maturantům, neboť stále figurují v seznamech doporučené četby.

Válka s mloky – nadčasový román, který i po více než 6o letech od vydání má čtenářům co sdělit a je až děsivě aktuální i v současné době. Řadí se k tzv. antiutopiím.

Hovory s TGM pořídil Čapek na základě rozhovorů s 1.čsl.prezidentem. Je to unikátní dílo, protože charakterizuje jeho osobnost z hlediska biografických údajů, ale také vypovídá o jeho názorech. Sám Masaryk dílo autorizoval.

19.listopadu by se dožil devadesáti let český spisovatel, filmový a televizní scénárista Jan Otčenášek (1924-1979).

Otčenáškovo literární dílo patří ke kvalitě české literatury – ačkoli jeho počáteční romány jsou psány v duchu tehdejší politické angažovanosti (Občan Brych, Plným krokem). Navždy si však získal srdce čtenářů především novelou Romeo, Julie  a tma, která patří k tomu nejlepšímu, co bylo v české literatuře v rámci tématu války napsáno. Křehký milostný příběh studenta Pavla, který se během strašidelného období heydrichiády snaží ukrývat židovskou dívku Ester. Milostný vztah, který se mezi mladými lidmi postupně rozvíjí, je od začátku předurčen k tragickému konci. Proto také autor zřejmě použil v názvu paralelu s nejslavnější Shakespearovou milostnou tragédii a doplnil ji slůvkem „tma“, které má symbolizovat temné období války. Intenzita a hloubka této knihy nevymizí ani několik let po přečtení.

Pozn. Knihy s podobnou tematikou – Arnošt Lustig:Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, Jan Drda: Vyšší princip, Romain Rolland: Petr a Lucie