Říkali mu „Mácha v texaskách“…
5. března 1965 zemřel Václav Hrabě, český básník a hudebník, považovaný za jediného významnějšího představitele tzv. beat generation u nás, tj. v tehdejším Československu. Jeho poezie byla úzce spojena s jazzovou hudbou a blues, sám Hrabě hrál na několik nástrojů, mj. klarinet a saxofon a koncertoval se studentskými kapelami.
Poetika jeho básní je velmi osobitá, zvláště díky využití volného verše.
Zemřel nešťastnou náhodou ve čtyřiadvaceti letech, když se ve svém bytě otrávil plynem. Za svého života se nedočkal vydání svých básní, jeho verše vyšly knižně až o několik let později. Mnohé z nich se staly symbolickým mottem generace 60.let, vzhledem k tématům, které řešily. Některé z nich se dočkaly i zhudebnění – např. Vladimírem Mišíkem (Variace na renesanční téma, Jam Session atd.).
Osobně se setkal s Allanem Gingsbergem, když navštívil Prahu roku 1965.
OSPALÉ NĚŽNOSTI
Neony zvoní klekání
V tvých očích vycházejí
hvězdy a květiny
padají na zem mezi stíny
na břeh jezera, kde roste rákosí a kmín
kde dřevaři po skončení práce pijí
kořalku z jeřabin
a mně se chce tak spát
spát
ve stínu tvých vlasů
Spát a na nic nemyslet
při zvuku tvého hlasu se probouzet
jak kuchař
v pohádkách kde spí se stovky let
a znovu usínat
s hrstí tvých vlasů na čele
a trochu žárlit na slunce
které ti po těle kreslí
malé nepochopitelné obrázky