21. února 1846 se narodil Svatopluk Čech, český básník, prozaik, novinář a cestovatel. Z hlediska literární historie bývá řazen ke generaci ruchovců, což byla skupina umělců, kteří se sdružili kolem almanachu s názvem Ruch (odtud název skupiny), který vyšel roku 1868 u příležitosti položení základního kamene k Národnímu divadlu. K ruchovcům bývají mimo jiné řazeni i J.V. Sládek a E. Krásnohorská. Byla to literární skupina silně zdůrazňující příslušnost k národu, národním tradicím a vlastenectví. Sám Svatopluk Čech je autorem mnoha vlasteneckých básní, jejichž patos vyznívá dnes i mírně úsměvně ( např. Jsme slabí, malí, dosti těchto řečí… Sláb jenom ten, kdo ztratil v sebe víru, a malým ten, kdo zná jen malý cíl).
Do povědomí čtenářů a jejich obliby se asi nejvíce zapsal jako autor humoristických próz, jejichž ústřední postavou je svérázný pražský měšťan Matěj Brouček. Ten se dostává do různých kuriózních situací, v nichž se zcela neomylně projeví jeho maloměšťactví. Nejslavnější „broučkiádou“ je kniha Nový epochální výlet pana Broučka tentokráte do 15. století, kdy se tento „hrdina“ ocitá v centru husitských válek. Zajímá ho však jen vlastní prospěch, a tak podle toho jak se mu to hodí se vydává za husitu nebo za katolíka.
Svatopluk Čech byl pro svou tvorbu od 80. let 19. století velice oblíbenou a respektovanou osobností české společnosti. Jeho jméno nesou názvy mnoha ulic, náměstí a škol (Čechův most v Praze, Náměstí Svatopluka Čecha ve Vršovicích,…apod.)